Příběhy našich sousedů

Přemýšleli jste někdy, jaké je to být reportérem? Skupinka žáků z 5.C z 15. ZŠ ano! Proto neváhali a spolu s paní učitelkou Monikou Hubkovou a Lucií Řískou  se rozhodli  zapojit do projektu Příběhy našich sousedů, organizovaného Pamětí národa. Naším cílem bylo promluvit si s pamětníky a zjistit, jaké to bylo žít v jiné době. Měli jsme to štěstí, že jsme měli pamětníky hned dva – pana Radovana Koderu, který je významným plzeňským fotografem, kurátorem a pedagogem, a pana Petra Pěnkavu, který je úžasným vypravěčem, vášnivým hráčem volejbalu, a především milujícím dědečkem jednoho z žáků – Vítka.

Při přípravě našeho projektu jsme se s  pamětníky sešli v příjemném prostředí knihovny naší školy a začalo nahrávání na diktafon. Děti si připravily otázky, které je zajímaly. Dialog jsme nahrávali na diktafon a vznikla hodinová audionahrávka s každým z pamětníků. Čekal nás další úkol – vybrat ty nejzajímavější pasáže a upravit stopáž tak, aby nahrávka po sestříhání měla jen pár minut. To bylo velice těžké, protože nám pamětníci sdělili mnoho podstatných informací, a snažili jsme se střih vyvážit tak, aby na sebe události navazovaly. Každou takovou informaci vždy uváděly komentáře dětí. Jak takový komentář vypadal? Ukázka:

Viky: Fotografie se pro něj stala nejen profesí, ale i hlubokou životní vášní. Měl možnost fotit významné osobnosti, jako byl Václav Havel.
„S Václavem Havlem jsem se potkal, několikrát jsem ho fotil. Tady třeba, když byl v Plzni na těch prvních oslavách v roce 1990…“
(6:04 – 6:28)

Výstupem se stalo několikaminutové audio, které naši malí reportéři nahrávali ve studiu plzeňského rozhlasu. Pan šéfredaktor Petr Halla nám ukázal, jak zacházet s mikrofonem, aby naše nahrávka byla co nejčistší. Díky panu redaktorovi Jiřímu Trnkovi jsme byli i  u živého vysílání rozhlasu a děti se dokonce mohly vyfotit na moderátorském křesle.

Na slavnostním ukončení projektu na PF v Plzni se sešly týmy všech zapojených plzeňských škol, které doprovázeli  učitelé a  pamětníci.Všechny třídy prezentovaly výsledky svého projektu a vždy se pustilo video, audio, případně animace, které žáci vytvořili. Naši páťáci prezentaci pojali netradičně – formou scének. První skupina sehrála, že se sešla na třídním srazu po 50 letech, a vzpomínala na to, jaké to bylo tenkrát pracovat na tomto projektu. Přišli v přestrojení za babičky a dědečky. Druhá skupinka akci pojala jako talkshow se známými hvězdami, které se projektem proslavily, a povídali si o tom, jaké to bylo projekt zažít.

S úspěšným zakončením projektu byli spokojeni nejen  organizátoři v čele s paní Melicharovou a panem ředitelem plzeňské pobočky Paměti národa Jiřím Kuncem a sponzoři, ale i  rodiče mladých historiků a reportérů.  

Mgr. Lucie Říská